Focení s Alčou na Muně

Mimo zimu se nám daří jezdit na Munu zhruba jednou měsíčně, a proto není nijak vzácné, že se ve zvláštním areálu s pohnutou historií potkáme s kamarády z některé ze spřátelených neziskovek - nejčastěji s T. O. Kamarády ze Šumperka. To se nám podařilo i v půli května, a tak jsme s alčou využili příležitosti a po obědě vyrazili k několika málo posledním opuštěným stavbám na Muně, abychom je využili pro jarní portrétní focení.

V prudkém květnovém slunci bylo mmožné si hrát se světlem jako v laboratoři. Na osvícení obličeje na snímku nám stačil kousek starého heraklitu.

Příjemně bylo jedině ve stínu. Třeba i se starobylým kolem od paní Zelené.

Nebo v přítmí lesa na úbočí Jeseníků. Při pohledu na krásnou Alču a mírumilovný les jsem se neubránil pomyšlení na válečné zajatce, kteří tu kdysi dřeli a umírali, aby postavily budovy, z nichž jsou dnes ruiny.

Léto 2019 může začít!

Související články:
	Článek: Focení s Alčou v Oskavě 21. 7. 2019